Web přesunut na adresu kotynek.cz

poezie

básničky


O lahvi


Právě jsem vykradl téma jednoho svého rozpracovaného dílka. Opět jde o takové to spontánní psaní, kdy člověka napadne první verš a snaží se k tomu něco domyslet. Á propos, anděl tu nepředstavuje víru, je to jen symbol.


Sedí anděl s lahví od whisky

a objevuje krásy deliria.

Brečí, že lidi chovají se nelidsky,

jak moc je moc proměnila.

Kam poděla se přirozená radost

a kam zas schovaly se všecky city?

Proč roste člověkova malost

a proč nestojí rovně, jako kdysi?


Tak sedí anděl s prázdnou tváří

na schodech studeného kostela

a pochopit se lidi snaží,

aby jim jeho rada prospěla.

Jak napravit hořkost v mysli?

Rozmluvou, či silou svalů?

Proč člověčí řeči zkysly

a proč jsou jeho oči plné žalu?


Zvedá se hlava s opilou svatozáří

a pozoruje barevné siluety.

Slunce nebo měsíc jí do očí září,

pak hroutí se tělo u piety.

Kdo všímá si na kameni spícího anděla?

Kdo podá mu svou paži pomocnou?

Všichni nanejvýš vidí tu lahev u těla,

jak si tam leží. Tak proč si nekopnout?


Autor: Rocker-Tialk

Komentáře prosím pište do Kecárny, díky!