Web přesunut na adresu kotynek.cz

články

hudba


POUTNÍKFEST 2011 (21.5.2011 - areál pivovaru Poutník, Pelhřimov)


"Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš." Kultovní hláška, která proslavila městečko na Vysočině po celé republice a možná i dál. Krematorium sice v Pelhřimově nikdy neměli, zato tam však mají pivovar, na jehož rozlehlém dvoře se letos již podeváté konal rockový festival Poutníkfest. Po loňském našlapaném programu se letošní line-up mohl zdát trochu strohý a nezajímavý, i tak se ale dvůr povedlo zaplnit nadšenými diváky a řádkou pivařů. Konec konců, vstupné sto padesát korun v předprodeji a sto devadesát na místě na sedm kapel, alespoň mě docela známých, to byla solidní nabídka.

Rimortis

Před patnáctou hodinou se areálem rozezněla hymna festivalu složená před lety pelhřimovskou skupinou Rockson (která má letos koncertní pauzu a proto výjimečně na festivalu nevystupovala) a moderátor akci odstartoval. O perfektní úvod se postarali RIMORTIS, kteří vyhráli hlasování na webu festivalu, aby se jejich "Zvony fantazie" mohly rozeznít nad centrem města rekordů. Byl jsem celkem zvědavý, jak se kapela vyrovná s absencí klávesisty, který povětšinou tvořil ony pro kapelu charakteristické aranže. Rimortis si jsou dobře vědomi toho, že bez kláves znějí dost mdle, a tak zvolili cestu nejmenšího zla, tedy částečný playback. Člověka by hned napadlo, že během klávesových sól to může vypadat trochu hloupě, ale zpěvák Milan Hloucal ukázal, že za ty roky v branži už nasbíral spousty zkušeností a jen tak něco jej nezaskočí, takže s úsměvem na tváři předváděl hru na "air keyboards".

Starej Matyas

Ani jsem se nenadál a na scéně bylo dnešní číslo dvě. Znám kapelu Matyas jako předskokana na různých akcích po okolí anebo jako kapelu z letních rockových tancovaček pod širým nebem. Od vydání prvních alb, z nichž jedno - "Jsme z toho na větvi" (2001) - byste našli i v mé sbírce, se sestava kapely téměř kompletně vyměnila. Současný Matyas se svým stylem snaží napodobit kapelu Argema, ale jeho členové z devadesátých let, hard rockem a heavy metalem odkojení pardálové, se rozhodli dát dohromady uskupení jménem STAREJ MATYAS a oprášit s ním jejich starý koncertní program. Po jejich vystoupení na "Poutníku", kam je přišel podpořit hlouček věrných fanynek i s ratolestmi, si myslím, že se jim jejich záměr celkem povedl, a musím, přiznat, že když jsem slyšel písničku "Pompeje", kterou jsem jako malý míval docela rád, přepadla mě tak trochu nostalgie. Vypalovačky jako "Bufeťačka", či "Šílená kráva" sice na návštěvníky festivalu nefungovaly tak dobře, jako v kulturních domech, či pod širým nebem na vesnicích, ale to byl jen malý šrám na jinak čistém štítě. V druhé polovině vystoupení Starýho Matyase však bohužel trochu zapršelo, a tak se skoro všichni návštěvníci vměstnali pod obrovské stany v horní části dvora. Na začátku setu také hudební produkci téměř přehlučilo burácení motoru, to na svém stroji přijel z nedaleké Žirovnice Miloš "DoDo" Doležal.

Miloš DODO Doležal

Dalo by se říct, že DODO jako první svým vystoupením rozhýbal lidi v areálu a poprvé bylo znát, že se areál plní i mimo pivní stany. A řekl bych, že slunce, které při začátku jeho vystoupení opět vysvitlo a začalo skoro nesnesitelně pálit, spolu s kvasnicovou dvanáctkou, mu v očích a uších diváků dost pomohli. Zněly hity Vitacitu i Dodovy sólové kariéry, zazněl Jimmy Hendrix, dlouhé sólo si vystřihl na basu válející Dodův synátor. Zpěvu legendární kytarista tradičně moc nedal, ale ten v tomhle metalovém nářezu nebyl ani moc zapotřebí. Obrovský úspěch mezi diváky sklidila pecka "Já chci se ptát těch králů", kterou hrál Dodo kdysi s Láďou Křížkem ve Vitacitu a kterou se teď chlubí i Křížkův Kreyson.

K2 - kadve

Následovala dávka rozjařeného rocku a pěkného pokoukání. Na scénu se přiřítila mladičká dívčí trojice z Hradce Králové - K2. Děvčata bavila, předváděla půl na půl vlastní tvorbu a převzaté písničky. Tak ten den poprvé zazněly nad Pelhřimovem hity AC/DC "Highway To hell" a "Back In Black", i když v trošku netradičním podání. Ne však ve špatném. Jenže holky měli trochu smůlu na počasí, protože dobrou polovinu jejich koncertu dost silně lilo, takže mimo stany vydrželi jen ti nejotrlejší a nejopilejší jedinci. Kytaristka Klára Gajová k úžasu všech přítomných metalistů (někteří i uznale pokyvovali hlavou) na chvilku ukázala, že jí není cizí ani pořádný death metalový growling. Nakonec došlo k nelibosti pořadatelů i na přídavek, aby se dav pod pódiem dostatečně nažhavil na přicházející rockovou legendu.

Katapult

Headlinerem festivalu byl Olda Říha a jeho KATAPULT, tedy Olda Říha a jeho dva mladí kumpáni, protože jinak už tady kvůli zákeřné dámě s kosou o Katapultu mluvit moc nejde. Show měli perfektně secvičenou, to se musí nechat. Velice se mi nelíbilo, že své vystoupení přesunuli do zadní části pódia, dost daleko od diváků, ale co se dá dělat, asi to tak mají nacvičené. Jako otvírák zvolili zlidovělý hit "Až...", pak se ale jelo přes půl vystoupení ve volném, až pomalém tempu blues rockové minulosti a tak trochu chladně, až jsem se začal nudit. Zvláštní, z rádia, či LP mě tyhle písničky baví. Když Olda Říha vylezl na pódium, působil jako děda před umřením, nutno však říci, že se během vystoupení rozhýbal tak, že v závěru dokonce šplhal po hliníkových konstrukcích držících střechu. Jak jsem zmínil výše, v druhé půlce jejich vystoupení se konečně začalo něco dít, respektive kapela přesedlala na rychlejší hity typu "Katapult" nebo "Někdy příště". Dav vařil a k hnutí nebylo dobře do půlky dvora. Nakonec bych řekl, že se Katapultu jeho vystoupení povedlo, průhledné bicí a staré pózy sice působily dost kýčovitě, ale basák svými pohybovými kreacemi a hrou mimiky vše zachraňoval. V mysli mi však hlodá myšlenka - pochybnost, jak dlouho ještě bude možné tuhle káru táhnout dál, jak dlouho můžou ještě "Kaťáci" fungovat bez Dědka, i když vydávají nový materiál a disponují dobrým hudebním umem, kdy to ještě bude Katapult a kdy nevkusná parodie, zvlášť po těch všech turné na rozloučenou. Zatím je to ještě pořád Katapult.

AC/DC revival - Špejbl's Helprs

Časový prostor před půlnocí vyplnili předposlední hosté, AC/DC revival - ŠPEJBL´S HELPRS. Dav šílel, pařil, máničky třepaly pačesy. Zátarasy před pódiem povolovaly. Podruhé za večer zazněly hity "Highway To Hell" a "Back In Black" a i mnohé další, bez kterých by si show australských elektrikářů ani nešlo představit. Z nové desky pak zazněl kus "Rock´n´roll Train". Show nebylo pro omezený čas přidělený pořadateli kompletní, ale jeden přídavek se nakonec před dvanáctou hodinu vměstnal. Nutno pochválit výborné provedení Anguse Junga, trochu komické, ale jinak úplně vážné a svým způsobem dokonalé.

StarejPejr

O závěr festivalu se postarala jediná domácí parta, STAREJPEJR. Na pomoc si přizvali kromě hlavního hlasu Šárky Makovcové i druhý dívčí vokál, sboristku Ivetu Kačerovou. Pro mizerný zvuk sice nebylo moc slyšet rozdíl od jiných koncertů téhle kapely (a v černém oblečení nebyla tahle drobná osůbka proti černému plátnu na pozadí ani moc vidět), ale to se na festivalu dá čekat. "Pejráci" zahráli kusy ze své první desky "Devátá vlna", proložili je i písněmi z desky připravované a nechali tak celkem početný dav svých obdivovatelů, který se shlukl pod pódiem, nahlédnout svým plánům hluboko pod pokličku. Osobně mám z těch nových věcí rozporuplný pocit, jsem zvědavý, jak dopadne celé CD, které má letos v létě konečně vyjít. Co mi ale trochu vadilo, byla statičnost kapely na pódiu. Oba kytaristé se pohybovali jen v úzkém prostoru mezi svým aparátem a mikrofonem, basák, ten se za celé vystoupení nehnul z místa. A když, tak jen o krok dopředu a pak se zase okamžitě vrátil. Vašek postával dokonce tak blízko levého kraje pódia, až jsem si říkal, jestli za chvíli nespadne dolů. Jediná, kdo situaci zachraňovala, byla frontwoman Šáren. Nerad bych, kdyby to vypadalo, že chci kapelu za tohle nějak moc kritizovat, je to spíš takový postřeh od kamaráda a doufám, že to pochopí. I v případě StarýhoPejru se diváci dočkali přídavku, tentokrát v podobě "Sweet Child O´mine" od Guns´N´Roses, čímž sourozenci Makovcovi deklarovali svůj obdiv k téhle kapele.

Zazněla ještě naposledy festivalová hymna a byl konec. Touto cestou bych tedy rád poděkoval festivalovému kameramanovi a fotografovi, že mi během vystoupení posledních tří kapel neúnavně lezli před objektiv. Děkuji, chlapi, bylo přes vás krásně vidět. Dále bych rád poděkoval "inteligentovi", který vyhodil do vzduchu pivo během vystoupení Katapultu a polil mi hlavu a foťák. Tobě taky díky, ale znám lepší způsob, jak s pivem naložit...

Autor: Rocker-Tialk

Komentáře prosím pište do Kecárny, díky!