Web přesunut na adresu kotynek.cz

články

hudba


NOTHGARD – Warhorns Of Midgard (2011)


Nothgard - Warhorns Of Midgard

Slyšíte je, válečné rohy Středozemě, ne té Tolkienovy, ale té původní, vikinské - Midgardu. "Warhorns Of Midgard", tak se jmenuje debutové album mladé party německých Vikingů říkajících si Nothgard. S metalem čerpajícím z folklóru a historie se v posledních letech roztrhl pytel a jeho obliba se dále stupňuje. Nutno říci, že už nejde jen o parketu germánských zemí, svou trochou do mlýna zručně přispívají i mnohé slovanské a některé ugrofinské národy. To ale zacházím daleko od tématu. V případě Nothgard se stačí jen otevřít jejich příjemnému metalu, tvrdým, hutným i jasně melodickým kytarovým rifům a troše vikinského klišé.

Doménou Nothgard jsou dva různě výškově (či hloubkově v druhém případě) položené chraplavé, až hrdelní vokály a chytlavé, středověkem zavánějící kytarové melodie podbarvené klávesovými nástroji. Ve výsledku to zní trochu jako když smícháte něco z Amon Amarth, něco z Týr, kousek z Finntroll, trošku z Children Of Bodom, dost z Norther a tu a tam malinko z výpravnosti Turisas, proženete to sítem a z toho, co proleze uplácáte desku. A hle, delikatesa je na světě.

Máte-li chuť, klidně se nechat unášet drakkarem přes rozbouřené moře k příběhům dávným i současným, pak vás "Válečné rohy" na jednu takovou výpravu zvou. Hned úvodní "Lex Talionis" se vám snaží ve stručnosti vyložit vše, s čím se můžete na desce setkat. Hutné rify, melodické mezihry a refrény a nadlidsky znějící sbory vás sice zpočátku uvedou do pozoru, ale po nějaké chvíli začne prvoplánovitost páchat víc škody, než užitku, a song umdlévá spolu s Matičkou Zemí, o které vypráví. O poznání lépe je na tom popěvek o německé alternativě skotského Williama Wallace - "Arminius". Až jsem se v jednu chvíli divil, jak srozumitelný je ten vokál. Protiřímský válečník "Arminius" patří rozhodně k lepším chvílím alba. A následuje odskok do ryzího folk metalu jménem "Under The Serpent Sign". Pod znamením hada, za zvuku harmoniky, s lidovou melodií na rtech (tedy spíše hluboko v hrdle) si Bavoři hrají vcelku dlouho, ale jen u toho folku po celou píseň samozřejmě nedokážou vydržet, takže se na světlo derou záchvěvy i epické symfonické hudby.

Hodovat celý život po životě v Odinově síni v Ásgardu a vyčkávat na poslední bitvu, takový je osud Einherjerů, nejlepších vikinských válečníků, kteří padli v boji. Už jen za zpracování tohoto tématu považuji song "Einherjer" téměř za vrchol celého alba. Úvod rozehrávají Nothgard v pomalém tempu, následují heroické pokřiky a orchestrální doprovody, ze kterých zamrazí. A zase, to by snad nebyli Nothgard, aby chvilku vydrželi v jedné poloze, jenže tady to působí náramně osvěživě, nestává se z toho žádný Manowar. Mimochodem, angličtináři, asi se tu moc chytat nebudete, song je zpíván v jejich mateřštině a ukazuje se, že germánský jazyk je pro hrdelní řev jako dělaný. Poté dá prolog vzniknout stínům a nastane jeden z nejtemnějších okamžiků alba, "Blacked Sky". Mohutný zvuk orchestru tu kontrastuje s temným thrashem a pohrává si s atmosférami zkázy. Jednoznačně ta nejlepší pecka celého alba. A opět, jako by na chvíli zazněla němčina.

Pak nejdříve zazní píseň o vítězství, slušná nářezovka, a až v závěsu dorazí (ač titulní) ryk svolávající do bitvy. Melodická, výpravná, troubící - "Warhorns Of Midgard". Poté přichází na řadu smyčce a takřka lidovka "Spirit". No lidovka, to tak leda že by ten lid pěkně štěkal o bitvách a slavných věcech, pocitech, vizích a osudu. "Acient Heritage / Moder Warriors" není špatná, ale v rámci desky zní trošku jednotvárně. Škoda. "Rise After Falling" (jedna z nejstarších písní kapely) tedy nese trochu příznačné jméno, kterého ne a ne dostát a kdo ví, jestli se jí to podaří alespoň v závěru, oživení představuje snad jen zběsilé tempo, které si drží. Závěr pak patří apokalypse ve vikinském podání, poslední bitvě, jíž svedou bohové, tedy jak jinak, než slavnému "Ragnaröku". Ještě jednou, naposledy na této desce, se Nothgard vybičovali k slušným výkonům: ta klavírní linka oponující drsnému vokálu zní skvostně. Rozloučení, řekl bych, více než důstojné.

Nothgard nepřináší do svého žánru vůbec žádné novoty, zato však dělá svoji muziku poctivě a s německou přesností. Pokud by se na příští desce pokusili o nějakou tu inovaci, nezlobil bych se, doufám ovšem, že si pro další alba udrží přinejmenším stejnou kvalitu své tvorby a nezačnou příliš záhy přešlapovat na místě. Zatím se to dá docela dobře poslouchat a člověk se nemusí ani přemáhat, aby u toho neusnul.

Hodnocení: 7/10

Track list:

1. Lex Talionis
2. Arminius
3. Under the Serpent Sign
4. Einherjer
5. Shadows Arise
6. Blackened Sky
7. Victory
8. Warhorns of Midgard
9. Spirit
10. Ancient Heritage / Modern Warriors
11. Rise After Falling
12. Ragnarök

Rok vydání: 2011

Autor: Rocker-Tialk

Komentáře prosím pište do Kecárny, díky!